Poslední červnový víkend patřil dlouho očekávanému tréninku mantrailingu. Sraz byl v 9 hodin na našich oblíbených loukách. Protože náš ó velký mantrailingový guru měl svátek, nachystaly jsme pro něj s Romčou překvapení v podobě mantrailingového dortu. Trénink byl tedy odložen a ránní přírodu vyplnily zvuky mlaskání a škrábání plastového nádobí.

Po sladké snídani jsme šli konečně na věc. Z naší smečky šla první Angie. Na začátek dostala lehčí rozehřívací stopu, kterou moc pěkně zvládla. Pak šel do akce Grimm, který sice byl trošku roztržitý, ale kladeče si našel.

Na řadu přišly i naše oblíbené kolíky, které Grímmovi minule pěkně šly. Grimmečkova roztěkanost však byla vidět ještě u prvních kolíků, nebyl si moc jistý, druhý pokus už ale zvládl krásně a s jistotou si došel pro kladeče.

Před Angie byla vzápětí postavena velká výzva, když šla vyhledávat dětského kladeče. Obecně k dětem nemá důvěru, že hledá prcka ale netušila a tak vyrazila po stopě jako divá. Když kladeče našla, zarazila se a začala poštěkávat, aby mu nahnala strach větší než měla ona sama, touha po krabičce s dobrotama ale byla silnější, a tak překonala strach a pro odměnu si došla. Byla jsem moc ráda, že to ustála, hlavně v rámci socializace, kde jsme úspěšně spojili objekt strachu s pozitivní krabičkou plnou sýru :)

Byli jsme i svědky nevšední Cassinovy stopy. Na tréninku byla přítomna i motorka, a tak Luboš vymyslel stopu, kdy kladeč přejel na motorce přes pole a Cassino pak šel hledat. Myslím, že nejen já jsem koukala jak vyoraná myš a smekla před jeho výkonem svůj imaginární klobouk. Je to prostě borec...

Protože bylo strašné vedro a dusno, přestali jsme trápit hafany a šli sami sebe potrápit na pivo a oběd. Příjemný den jsme zakončili příjemným posezením, výborným vínem a úžasnými placičkami u Jarky a Luboše, načež jsme se odvalili domů a odpadli, abychom sbírali síly na další den.

Ten začal opět školením miminek, když pak přišla na řadu Angie, došlo k neočekávanému odložení trailu strážci zákona, kteří přijeli zkontrolovat, jak nám jde cvičení. Pan myslivec, který nás zná, nám totiž moc fandí a drží nám palce, a tak se chce vždycky ujistit, že jsme v bezpečí a pro jistotu nás vždy nechá hlídat :)

Po kontrole šla Angie konečně na řadu a neplánovaně tak měla jako úplný začátečník starší stopu, kterou ale zvládla moc pěkně.

Starší stopa ten den čekala i Grimma, který si dal napřed jednu klasickou, kde dostal i lom, který potřebuje trénovat a krásně si ho vypracoval. Bylo krásně vidět, když narazil na lom, hlava mu okamžitě "vystřelila" správným směrem, byla radost s ním jít :)

Už zmiňovanou starší stopu taky zvládl, nakonec jsme mu museli trochu pomoct, protože sice pěkně došel k místu kde kladeč byl, ale zmátl ho kladečův pach rozfoukaný všude kolem. Stačil jeden krůček správným směrem a hned se chytil a pro kladeče si došel. (Poznámka pro mě: Až tady jsem opravdu poznala, kolik takový malý krok správným směrem udělá, a jak na to psík reaguje,tyy jo.)

Anginka si pak dala ještě stopičku s jedním falešným kladečem. Luboš si dělal legraci, že teď poznáme, jestli opravdu stopuje, nebo si jen tak hraje, a ejhle, stopa byla vypracovaná krásně a s úžasným drivem. Musím uznat, že je líp motivovaná jak Grimm.

Poslední stopu taky zvládla dobře, kladeč jí dřepěl uprostřed pole, žádné křoví. Sice si taky trochu zaštěkala, štěkna moje uřvaná, ale pro odměnu se odvážila. Celkově mi udělala velkou radost a sklidila i chválu od Luboše, což mě těší o to víc.

Grímma oproti tomu neměl vůbec svůj den. Starší stopa ho evidentně vysála a v kombinaci s horkem mu nešly ani kolíky, oba pokusy skončily špatně. Netrápili jsme ho teda, a nakonec si dal jen odbíhanou s tetou Romčou aby měl z práce dobrý pocit a dostal extra bonus v podobě honičky s tetou a se mnou na poli, takže jsme skončili pozitivně a to je  hlavní. Věřím, že příště se mu bude zase dařit.

Byl to moc fajn víkend s příjemnýma lidičkama a pejskama a těšíme se na další hledání :)

Zúčastnili jsme se s Grímmou našeho prvního oficiálního dogtrekku, prvního ročník "Židlochovického tlapkáni".
Přežili jsme, a dokonce jsme ani nebyli poslední, což mě velmi mile překvapilo :) 16 km jsme zvládli docela v pohodě, společnost nám dělal strejda Dexa a bíglice Bell, takže cesta utíkala rychle a příjemně. Počasí nám taky přálo, nálada byla dobrá, žádný úraz se nám nestal :)
Sice jsme nedosáhli "na bednu", od toho tam byli jiní borci, ale akce to byla úžasná, a budeme se těšit zase na příští rok ;)

Zúčastnila jsem se velmi poučné přednášky, o čem byla, vypovídá název :) Přednášku vedla Terka Hladká a pokud budete mít možnost se zúčastnit, neváhejte.
Každý, kdo má psa a chce aby se měl co nejlépe, měl by se snažit mu co nejvíce porozumět, a tahle přednáška vás dokáže "nakopnout" správným směrem.

Dozvěděla jsem se plno věcí, jako že moje "smečka" vlastně smečka vůbec není, protože psi utváří smečky jen za účelem získání jídla, bezpeční apod. a to všechno u mě vlastně mají, tudíž není třeba zakládat smečku. Je to spíš takové soužití- A to, že vy musíte být alfa smečky tím pádem také padá. Psi neutváří smečku s jinými živočišnými druhy... :)
Na přednášce jsme slyšeli plno příběhů naštěstí se šťastným koncem, ikdyž začátky byly smutné a jak se říká, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.
Nechci se tu rozepisovat o všem, co na přednášce zaznělo, ale jak už jsem napsala, lidi, snažte se svým psům porozumět. Nedejte na své okolí, když vám říkají, že je to "jen pes", je to parťák, který s vámi sdílí život a tak se snažme mu ho udělat co nejlepší.

Neošklebujte se nad výrazy jako konejšivé signály nebo pozitivní motivace, má to opravdu svůj smysl a jak jednou uvidíte, jaký dopad to na psa má, nebudete chtít jinak.

Mějte proto mysl otevřenou :)

Letos jsme se s Angie tradičně zúčastnily několika voříškiád v okolí.
Na voříškiádu do Kostic, která byl 10. května byl přihlášený i Grímma, ale nakonec jsem ho netrápila a netahala ho tam, protože psychicky po tom útěku na tom nebyl úplně nejlíp. Ve finále jsem byla i ráda, protože psíků bylo opravdu hodně a myslím že by to neustál.
Takže Angie jela jako jediný zástupce. Byla nadšená, protože se zase jednou točilo všechno kolem ní, tak jak byla zvyklá :) .
Vyjížděli jsme nechutně brzo, protože Kostice nejsou za rohem, vstávali jsme v pět ráno (!), Grimm nám dal náležitě najevo, co si myslí o tom, když ho necháváme doma samotného o půl šesté ráno (tímto zdravím naše sousedy). Po menším bloudění jsme dorazili na místo, hafanů všude plno, rozložili jsme základní tábor a užívali si pohodu.
Jela s námi i Hanka s Berrčou, šeltičkou, Grimmečkovou láskou z dogdancingu. Dopadli líp než my, taky jsme jim drželi palce :)
Angie pojala naši kategorii stylem "je to tady celý pro mě a tak jdu všude první", tahala a tahala, chvíli ok, pak zase tahala, klasika.
Nicméně posudek nemáme špatný, ikdyž jsem ji o rok omladila, ale co, pořád vypadá mladě :)
Posudek voříškiáda Kostice:
2,5 letá fena, pěkná srst, dobrý skus, veselá povaha, dobrá kondice, dobré předvedení.
Paradoxně kvůli předvedení jsme skončily poslední, ale co už :). Doženem to příště.

17. května jsme se s Angie vydaly na další voříškiádu, tentokrát do Šaratic. Grimm byl tentokrát doma schválně, protože v Šaraticích je velka konkurence a ikdyž je s PP, je nestandartní, tím pádem nechtěla jsem stresovat víceméně zbytečně ani jeho, ani sebe.
Musím se každopádně podělit o svůj názor na účast psů s PP na voříškiádách. Nemám nic proti tomu, to zase ne, aby nedošlo k mýlce. Ale razím víceméně ten názor, že by to mělo být spíš pro psy s PP, kteří nemůžou na normální výstavy. Protože pokud má někdo nestandartního psa, jako já, a ten musí soupeřit se psem, který evidentně je zvyklý stát jak přikovanej a i páníčci jsou na první pohled kovaní ve výstavním kruhu, není to tak docela fér. Ale to jen tak na okraj. Na druhou stranu chápu, že ze strany pořadatelů nejde říct jednomu ty půjdeš a druhýmu ty nejdeš. Kdo má dohledávat u psů s PP jestli mají nějaký titul nebo ne... Ale i tak jsem se musela ozvat :)
Ovšem, na organizaci akce nemůžu říct ani popel, bylo to super, všechno jelo jako na drátkách, paráda.
Angie dokonce spolupracovala. Šla krásně, netahala a předvedla se jako dáma :) Sice jsme nevyhrály, ale i tak jsem na ni pyšná, protože změna oproti Kosticím byla viditelná. Prostě příští rok to dotáhneme na pohár.

Čeká nás ještě v září Židlochovický hafík, tam máme další šanci :)

Ve středu 30.4. jsme se vydali se smečkou na výlet na naši chalupu na Vysočině, do obce Svojanov. Jela s  námi i kamarádka se svou smečkou takže ve dvou lidech a čtyřech psech bylo veselo. Počasí nám přálo, zašli jsme na hrad a večer bylo u rybníka pálení čarodějnic. Chtěla jsem to pojmout v rychlosti a zejména socializačně. Byli jsme už na odchodu když asi 20 metrů za námi nějaká "dobrá duše" odpálila petardu. Takže to zafičelo, blesklo a ozvala se rána. Grímma se petard bojí jak čert kříže, takže sebou začal škubat, panikařil, snažila jsem se k  němu dostat a chytla jsem ho za obojek, bohužel jeho strach byl silnější, takže se vyvlékl i z obojku, mezi rukama mi projela psí srst a pes byl pryč a utíkal neznámo kam, naštěstí to ale vypadalo, že směrem domů. V panice jsem pustila i vodítko Angie, která samozřejmě utekla taky. Ona naštěstí není taková cíťa jako Grimm, takže jsme ji našli uprostřed silnice asi padesát metrů dál jak stojí na místě a čeká co bude dál.
Mnohem horší však bylo že Grimm byl pryč. Rychle jsme se vydali domů v naději že zaběhl zpátky k chatě, což se bohužel nepotvrdilo :(
Kamarádka tak vzala auto a jela se podívat dál po silnici směrem na Brno a já dala Angie domů a spěchala zpátky k ohni a cestou volala a pískala a nic. Ani u ohně ho samozřejmě nikdo neviděl. Naštěstí mi ale slíbili že kdyby se objevil poblíž dají mi vědět.
Bylo mi samozřejmě strašně a i teď si to vyčítám, že jsme tam vůbec lezli.
Začala jsem žhavit telefony, volala jsem Romče a Dexíkovi o pomoc, aby mi poradila, jestli lítat sem a tam nebo čekat doma nebo kde, protože mozek mi nefungoval a nikdy jsem takovou situaci nemusela řešit. Zároveň Romča vyvěsila i plakát na facebook, síla sociálních sití je velká, že. Byla tak hodná, že vyplnila i požadavek na stránkách Psího detektiva.
Nakonec jsem dostala radu, že se mám vracet na místo kde se ztratil, že ve valné většině případů se pes vrátí tam. Takže jsem chodila domů a zpátky k vatře pořád sem a tam, a pořád jsem volala. Samozřejmě pořád nic.
Mezitím kamarádka objížděla autem okolí a za chvilku mi volala, že ho asi viděla v Hutích, to je asi 3km od nás, že jela jakoby za ním a potkala holky mířící na pálení do jiné vesnice a ty ji řekly že ho viděly jak běží na Studenec, což byla taky dobrá zpráva protože je to zase o kousek blíž k nám, asi 2km.
Nicméně Grimm pořád nikde, já nervní, kamoška nervní v autě, jezdila sem tam, já chodila sem tam, volaly jsme obě a nic. Nakonec kamarádka odjela i se psama domů, protože nemělo cenu ji tu držet a já pokračovala ve volání a pískání až mi přeskakovaly hlasivky a pusu jsem měla od pískání odřenou.

Asi po dvou hodinách svitla naděje, volal mi kamarád, který byl pořád na pálení, že mu volal kdosi z vedlejší vesnice, že viděli velkýho psa jak běží směrem k nám. Srdce mi poskočilo nadějí a honem jsem sprintovala naproti, bouhužel buď to nebyl Grimm, nebo jsme se těsně minuli a on zaběhl někam do lesa, protože nikde nebyl.

Mezitím jsem zalarmovala státní i městskou policii, poradili mi, že je v okolí jeden útulek kam volat, ale nedalo by se říct, že jsem počítala s tím, že mi policie pomůže, šlo mi spíš o to, aby byli informovaní, kdyby náhodou něco... Na pálení čarodějnic byla i paní "asihospodářku" z městského úřadu, kterou jsem slušně požádala, zda by mi nemohla zítra, ač je státní svátek, vyhlásit místním rozhlasem, že se ztratil pes. Odpovědí mi byla akorát nadávka, že já jsem ta, co tam přivedla psy, kteří děsili děti (?) a že ona ve svém volnu nebude nic vyhlašovat. Ok, polkla jsem ostřejší slova, protože paní asihospodářkanebocotamdělá byla mírně řečeno společenský unavená.

Každopádně večer dopadl tak, že pes nikde, já mimo, naspala jsem asi dvě hodiny a i ty jsem strávila spíš s mikrospánku, protože jsem se cítila strašně provinile za to, že já si ležím v posteli a Grimm je někde v lese sám a ztracený.

Další den ráno jsem hned žhavila telefony na místní útulek, pak ještě na národní registr majitelů zvířat. Rozjela se velká pátrací akce na facebooku, Romča sbalila Dexe, Zuzka dojela s mamkou a Griffinem a Pája Žejdlíkovic sbalila malou sestru a všichni hromadně mi přijeli pomoct hledat.

Bylo mi to hrozně blbý, protože všichni se rozběhli do možných i nemožných stran a já zůstala trčet na místě a chodila pořád stejnou trasu k rybníku a zpět. Ale nedalo se nic dělat. Nedá se ovšem říct že by byla záchranná akce korunována úspěchem, Grimma viděli ve vesnici 2 km od nás jen ten večer co utekl, potom už ne, a na volání v lese nebyla žádná reakce. Pátrací akce tak skončila a všichni se rozjeli domů. Musím se přiznat, že při pohledu na další dva leopardy mi bylo hodně do breku a měla jsem co dělat abych se udržela, ten pocit bezmoci byl příšerný.

V pátek ráno jsem hned naklusala za paní příjemnou na městský úřad, kde jsem vysolila 20 korun za vyhlášení rozhlasem a pak jsme s tátou objeli okolní vesnice, kde samozřejmě bohužel nikdo Grimma neviděl. Mezitím kamarádka Marťa obvolala a opsala z Brna okolní vesnice, kde všichni ochotně vyhlásili rozhlasem Grímmovo zmizení, nebo to vyvěsili na facebookovské stránky. Všichni byli moc milí a ochotní a přáli nám, aby se psík našel. Paradoxně tedy jediná neochota byla ze strany městského úřadu, kde se Grimm ztratil, nebo spíš ze strany paní hospodářky.

Tento dojem pak ovšem vylepšil pan starosta, kterému jsem trochu drze "vlezla" až na dvůr, protože jsem opravdu byla s nervama na pochodu. Pan starosta Gracias byl moc milý a ochotný a poradil mi, koho kontaktovat z řad myslivců, aby nedošlo k náhodnému odstřelu a celkově mu patří velký dík za empatii a rady!

Výhoda také byla v tom, že jsem se nacházela na malé vesnici, takže i bez rozhlasu se zpráva o Grimmově zmizení rozšířila celkem rychle a i cizí lidi mě zastavovali a ptali se, jestli jsem já ta, co se jí ztratil ten pes, a že se všude dívají, ale že ho nikde neviděli, ale určitě kdyby cokoli, dají mi vědět.

Během dne jsem měla i nespočet telefonátů ze Psího detektiva, kteří reagovali na Romčou vyplněný formulář. Pokud se vám náhodou zaběhne mazlíček, určitě doporučuju je kontaktovat! Jsou milí, ochotní a poradili mi co dělat a co naopak ne. Vesměs jejich rady byly stejné, co jsem už věděla, ale i tak mě to potěšilo, protože jsem aspoň věděla, že opravdu vědí, co dělají.

Nakonec jsem zaplatila 1600 za 500 smsek, cenově docela masakr, ale zase jsem to radši zaplatila, než aby mi pak bylo líto, že jsem to nechala být, kdyby to mohlo i sebemíň pomoci. S psím detektivem jsme vymezili určitou "zónu", kde by se Grimm mohl nacházet, a sms jsme nastavili tak, že kdokoli se na tom území ocitl, ať už chalupář, nebo třeba cyklista, dostal smsku ve smyslu toho, že v okolí kde se nachází se ztratil pes, jmenuje se tak a tak, vypadá tak a tak, a zpráva obsahovala i bezplatný odkaz na jeho fotku. Služba tedy opravdu vymakaná. Určitě užitečnější než reklamní sms o kreditních kartách...

Aby toho nebylo málo, večer se začlo počasí kazit, zamračilo se a schylovalo se k bouřce. Asi si dokážete představit, jak jsem začla panikařit, protože bouřka má v Grimmově případě stejný efekt jako petarda. Nebyla jsem moc daleko od toho se složit, ale chodila jsem trasu dál, volala, Angie štěkala a každého na potkání se ptala. Asi v šest večer začala bouřka. Hromy, blesky, apokalypsa... Koukala jsem z okna a v duchu už viděla, jak to Grimm bere na Prahu nebo bůhvíkam a už ho nikdy neuvidím. Malá část mě doufala, že není přece blbej a že si zaleze někam a počká až to přejde.

Kolem deváté bouřka přestala, já pořád koukala z okna, táta ze mě byl už nervózní, nutil mi jídlo, protože jsem toho moc nejen nenaspala, ale ani nesnědla a celkově kolem mě lítal jako kdybych byla zase malá.

Bylo asi něco kolem čtvrt na jedenáct, když jsem si řekla, že pro dnešek to už balím a jdu spát, zítra měly přijet holky s vytištěnýmy letáky a chtěly jsme objet okolí a vylepit je kde se dá.

Naposled jsem vykoukla z okna do tmy, když v tom seplo před domem čidlo a na terase se rozsvítilo. "Asi se kocour vrací domů", řekla jsem si ale pro jistotu se naklonila víc do okna, abych viděla. Místo kočky jsem ale uviděla siluetu velkého psa a kousek čumáku.

"Ty vole, ty vole!", bylo to jediné na co jsem se zmohla. Vyletěla jsem ven do tmy, a byl tam, Grimm, žívý a zdravý, mokrý na kost, hubený, ale v pořádku!!!

Jak jsem rozrazila dveřem, chudák se lekl a chtěl zase utéct, ale volala jsem na něj a tak přišel. Bylo na něm vidět, že se mu ulevilo, že mě konečně našel a v ksichtíku měl výraz "Jsem už konečně doma? Trefil jsem se? Jsi to fakt ty?"

Vzala jsem ho honem domů, svezla se na podlahu kde jsou ho objímala a plakala mu do kožíšku. Ten kámen co mi spadl ze srdce musel být slyšet až v Brně.

Angie byla taky ráda, že ho zase vidí, a na uvítanou ho kousla do ucha :)

V sobotu ráno jsme sedli do auta a pospíchali do Brna rovnou na veterinu. Paní doktorka Grimma pečlivě prohlédla, dala mu injekci a prášky na bolest a na mou obavu, že kulhá mi to objasnila tak, že má drápky na všech nohách sedřené až do živého, proto chodí opatrně. Jinak byla ale v pořádku. Jakmile jsme dorazili domů, Grimmeček odpadl a spal a spal a spal, měl toho chudák za sebou moc.

Musím ještě dodat, že opravdu pevně věřím tomu, že mu dopomohla domů i zkušenost z mantrailingu. Takže to, že je zvyklý pracovat nosem a najít si cestu. Hodně názorů se shoduje i na tom, že se mohl vrátit blíž k domu i dřív, jen byl tak vystrašený, že někam zalezl a bál se vylézt a prostě čekal až ho to přejde. Jelikož se jedná o názory zkušenějších, věřím tomu, hlavní ovšem je, že už je zase celá smečka v pořádku doma.

Chci moc a moc poděkovat VŠEM, co mi zavolali, napsali, nebo mě jinak podrželi a drželi nám palce. Všem ze záchranného týmu, kteří strávili den volna místo vlastním programem tím, že běhali po lese a hledali mi psa. Všem, co sdíleli Grimmovu fotku na sociálních sítích, agentuře Psí detekiv, Romče, která má vlastně zásluhu za celém organizování jak záchranné mise, tak vyplnění formuláře na psím detektivovi i vytvoření plakátu s Grimmovou fotkou. Martince, která obvolala okolní vesnice a dala jim vědět, co se děje, celému záchrannému týmu, VŠICHNI máte můj nehynoucí vděk! Pokud jsem na někoho zapoměla omlouvám se, je vás hodně a já si toho moc vážím!!

únava po náročném výletu. Konečně doma!!

Mapa.Červeným křížkem je označeno místo, kde se zaběhl, okruh pak značí trasu, kterou šel záchranný tým.

Večer byl Grímma viděn v Hutích, pak na Studenci, pak v Dolní Lhotě. Opravdu se tedy motal jen kousek od místa ztráty.

Záchranný plakát ze psího detektiva

Celý minulý víkend se nesl ve znamení mantrailingu. Tentokrát jsem vzala na trénink i Angie, aby nebyla doma sama a taky si to zkusila. Trénovali jsme na úžasných loukách v Žebětíně a moc jsme si to všichni užili hlavně ve společnosti úžasných lidí a pejsků :)

Angie si na začátečníka vedla moc dobře, ze začátku viděla kladeče odbíhat a rychle pochopila co se po ní chce a pro kladeče si s přehledem došla. Jediným problémem byla vyšší tráva, takže neviděla pořádně kam jde a skákala na louce jako gumový medvídek :) Potom už chodila na slepo a vždycky si vedla náramně.

Grimm jako zkušenější dostal po rozehřátí složitější trasu s falešnými kladeči, poradil si s tím na výbornou. Opět jsem mu to ale zkazila já, práce se stopovačkou mi prostě pořád nejde. Všichni ostatní tedy na mě viděli příklad jak se to nemá dělat.

V neděli jsme se opět sešli ve velkém počtu a těšili se na další cvičení. Bylo krásné počasí, na louce bylo plno rozkvetlých pampelišek a tak jsem se učila plést věnečky. V mém věku už možná pozdě ale přece :)
Psíci krásně pracovali, ať už šlo o nováčky, zkušenější, nebo ostřílené borce.
Grímma mě tento víkend příjemně překvapil, protože při hledání chodil jistě a ikdyž jsem ho brzdila nic si z toho nedělal a všechny moje chyby dorovnal svou šikovností. Mám z něj radost protože je na něm vidět pokrok a hlavně ho to baví.

Děkujeme všem zúčastněným za krásný víkend!

Málem bych se zapoměla "pochlubit" o tom, jak jsme dopadli na našem klubovém závodě v poslušnosti.
Závod byl dle zkoušek ZOP, a jelikož Angie má tuto zkoušku už složenou, závodit tak mohl jít jenom Grimm.

Počasí moc nepřálo, byla zima, hnusně a nakonec ještě lilo jako z konve, nicméně nejsme z cukru a šli jsme do toho.
Toliko to asi končí, jelikož Grimm, ikdyž jsme poctivě trénovali, podal výkon velice slabý.
Nevím, jestli to bylo počasím, nebo se špatně vyspal, ale byla to spíš velká ostuda. Minimální počet bodů pro splnění zkoušky je 70, my jsme však získali pouhých 23...
Koukala jsem jako blázen, protože jsme trénovali jak na procházkách, tak ve výběhu, který je křížem krážem cítit po cizích psech a nakonec tohle.
Grímma totálně nesoustředěný, byl mimo, nechtěl ani odměny. A to nebyla nablízku ani žádná fena.
Byla jsem z toho moc špatná, zvlášť když vím, že psík mi normálně funguje a na to že je v pubertě poslušnost myslím nemá tak špatnou. V tomto případě ale musím říct, že " i muži mají své dny ".
Pokud by byla zkouška naostro, evidentně bychom neuspěli.

Budiž to pro nás ponaučení abysme se snažili ještě víc :)
 

Máme za sebou úžasný výlet s Romčou a Dexíkem a Liborem a Sotonkou. Ang byla tentokrát doma, protože 16 kilometrů by pro ni mohlo být moc, takže se zúčastnil jen velký bratr :)
Počasí vyšlo nádherně a všichni jsme se na výlet moc těšili.
Napřed jsme trošku bloudili, protože jsme nemohli najít turistické značení ale pak to šlo jako po másle. Cesta nás vedla zčásti po vesnicích, ale příroda kterou jsme procházeli byla krásná. Psiska jsme nechali osvěžit u řeky a šlapali jsme dál.
Cestou jsme narazili na malou hospůdku, kde jsme se osvěžili i my :)
Zlatý hřeb byl myslím Nosislavský les, připadala jsem si jako v pohádce, na každém kroku jsem čekala že uvidím mezi stromy pohádkovou chaloupku nebo na mě vyskočí ježibaba, případně jiná pohádková postava.

Pokud budete mít cestu kolem, určitě doporučuju, je to paráda! Fotky si můžete zkouknout na rajčeti.
Nejbližší možnosti projít si tuhle úžasnou trasu hromadně, zábavně a organizovaně je hned 31.května, kdy tu proběhne Židlochovické tlapkání, půjde se i o ceny, tak se neváhejte zapojit :)
Stránka události na facebooku je tady , propozice a přihláška pak tady .

Máme za sebou náročný trénink. Grimm je nadrženec nadržená, puberta s ním cloumá, takže dostat z něj nějaký výkon v blízkosti feny jakékoli velikosti, zbarvení a rasy je hodně těžké.
Takže když jsme dostali možnost jít si zatrénovat na speciální hodinu na které byla jen háravka, neváhala jsem a ikdyž jsem měla menší obavy, na trénink jsme se vydali.
Musím se přiznat, že jelikož znám svého psa, dávala jsem mu tak ani ne pět minut, než bude naprosto nepoužitelný, ale překvapil mě.
K fence si čuchnul hned na začátku a přesto krásně pracoval přes půl hodiny, ukázkový oční kontakt, reagoval, no prostě radost s ním cvičit. Po půlhodince ale moje nadšení rychle opadlo, protože jakoby mu najednou došlo, že fenka vlastně voní, začal vyvádět. Takže sliny všude, kníkání, vytí, totálně mimo.
Šli jsme se uklidnit za dveře, což nám trvalo docela dlouho, snažila jsem se odvést pozornost nácvikem poslušnosti, ze začátku to nešlo, ale nakonec se sklidnil a vrátili jsme se zpátky.
Pět vteřin byl klid a zase jsme putovali na chodbu a následně ven. Tam kromě poslušnosti přibyl i nácvik netahání.
Grímma chudák trpěl, ale přesto to ustál do té míry, že ke konci spolupracoval docela obstojně.
Dál jsem ho netrápila a jakmile byl schopnej provést aspoň nějaký cvik, šli jsme domů.
Máme před sebou ještě hodně práce, než bude fungovat i v přítomnosti fen, ať už háravých nebo ne, ale i tak mě výsledek moc potěšil a potvrdil že se snad vydáváme správným směrem.

                                                                Přejeme všem krásné Vánoce