...a zase ten dogdancing, tentokrát za ztížených podmínek
Máme za sebou náročný trénink. Grimm je nadrženec nadržená, puberta s ním cloumá, takže dostat z něj nějaký výkon v blízkosti feny jakékoli velikosti, zbarvení a rasy je hodně těžké.
Takže když jsme dostali možnost jít si zatrénovat na speciální hodinu na které byla jen háravka, neváhala jsem a ikdyž jsem měla menší obavy, na trénink jsme se vydali.
Musím se přiznat, že jelikož znám svého psa, dávala jsem mu tak ani ne pět minut, než bude naprosto nepoužitelný, ale překvapil mě.
K fence si čuchnul hned na začátku a přesto krásně pracoval přes půl hodiny, ukázkový oční kontakt, reagoval, no prostě radost s ním cvičit. Po půlhodince ale moje nadšení rychle opadlo, protože jakoby mu najednou došlo, že fenka vlastně voní, začal vyvádět. Takže sliny všude, kníkání, vytí, totálně mimo.
Šli jsme se uklidnit za dveře, což nám trvalo docela dlouho, snažila jsem se odvést pozornost nácvikem poslušnosti, ze začátku to nešlo, ale nakonec se sklidnil a vrátili jsme se zpátky.
Pět vteřin byl klid a zase jsme putovali na chodbu a následně ven. Tam kromě poslušnosti přibyl i nácvik netahání.
Grímma chudák trpěl, ale přesto to ustál do té míry, že ke konci spolupracoval docela obstojně.
Dál jsem ho netrápila a jakmile byl schopnej provést aspoň nějaký cvik, šli jsme domů.
Máme před sebou ještě hodně práce, než bude fungovat i v přítomnosti fen, ať už háravých nebo ne, ale i tak mě výsledek moc potěšil a potvrdil že se snad vydáváme správným směrem.