Historie a popis plemene
Historie
Sibiřský krysí pes byl vyšlechtěn jedním z původních sibiřských národů Burjati. Burjati byli většinou usedlí a i mimo města bydleli v domech, nikoli jurtách.
V usedlostech bylo potřeba skladovat i potraviny, a tak se tato místa stala velkým lákadlem pro krysy, které se začaly v blízkosti lidských obydlí rychle rozmnožovat. Proto začali Burjati hledat způsob, jak se s tímto problémem vypořádat.
Jako řešení se nakonec neukázaly kočky, ale psi. Kromě krys se kolem lidských usedlostí potulovalo také velké množství toulavých psů, a Burjati je začali využívat pro lov krys, jelikož toulaví psi byli věčné hladoví. Pro lov se ukázali velmi nadaní hlavně psi menšího vzrůstu, kteří se dokázali rychle pohybovat mezi zásobami potravin. Stali se tedy volbou číslo jedna. Burjati preferovali menší psy tmavé barvy, kteří lépe splynuli s temnými zákoutími zásobáren.
Ve smečce je vždy dominantní fena, která hlídá celou skupinu a dává sebemenší nebezpečí najevo výrazným štěkotem. A tak se zrodil Sibiřský krysí pes.
Jeho chov postupem času ustal, ale pár jedinců se dodnes po Sibiři pohybuje.
Všeobecně
Pes se vyznačuje bystrým výrazem v očích, uši jsou překlopené. Tělo je nízké, dosahující v kohoutku výši do 35cm. I přes nízkou výšku je pes schopen vyvinout značnou rychlost. Srst je rovná a dlouhá, černá s bílou náprsenkou, která zasahuje i do brady psa.
Povahově je to pes aktivní, živý a věrný, stále si však zachovávající svůj díl samostatnosti. Nevyžaduje pozornost jiných psů, stačí mu pozornost a odměna od jeho pána. Má ve zvyku hlídat svou smečku, což dává najevo hlasitým štěkáním kdykoli to uzná za vhodné.
Chov
V současné době se mimo původní oblast výskytu pohybuje pouze jediná fena tohoto úžasného plemene. Odchov probíhá velmi problematicky, jelikož feny hárají pouze jednou do roka a je potřeba fenu nakrýt v jejím přirozeném prostředí. Feny jsou bohužel náchylné na nízké teploty, krytí se tak ve většině případů nezdaří.
