Jak se Grimm podruhé narodil
Ve středu 30.4. jsme se vydali se smečkou na výlet na naši chalupu na Vysočině, do obce Svojanov. Jela s námi i kamarádka se svou smečkou takže ve dvou lidech a čtyřech psech bylo veselo. Počasí nám přálo, zašli jsme na hrad a večer bylo u rybníka pálení čarodějnic. Chtěla jsem to pojmout v rychlosti a zejména socializačně. Byli jsme už na odchodu když asi 20 metrů za námi nějaká "dobrá duše" odpálila petardu. Takže to zafičelo, blesklo a ozvala se rána. Grímma se petard bojí jak čert kříže, takže sebou začal škubat, panikařil, snažila jsem se k němu dostat a chytla jsem ho za obojek, bohužel jeho strach byl silnější, takže se vyvlékl i z obojku, mezi rukama mi projela psí srst a pes byl pryč a utíkal neznámo kam, naštěstí to ale vypadalo, že směrem domů. V panice jsem pustila i vodítko Angie, která samozřejmě utekla taky. Ona naštěstí není taková cíťa jako Grimm, takže jsme ji našli uprostřed silnice asi padesát metrů dál jak stojí na místě a čeká co bude dál.
Mnohem horší však bylo že Grimm byl pryč. Rychle jsme se vydali domů v naději že zaběhl zpátky k chatě, což se bohužel nepotvrdilo :(
Kamarádka tak vzala auto a jela se podívat dál po silnici směrem na Brno a já dala Angie domů a spěchala zpátky k ohni a cestou volala a pískala a nic. Ani u ohně ho samozřejmě nikdo neviděl. Naštěstí mi ale slíbili že kdyby se objevil poblíž dají mi vědět.
Bylo mi samozřejmě strašně a i teď si to vyčítám, že jsme tam vůbec lezli.
Začala jsem žhavit telefony, volala jsem Romče a Dexíkovi o pomoc, aby mi poradila, jestli lítat sem a tam nebo čekat doma nebo kde, protože mozek mi nefungoval a nikdy jsem takovou situaci nemusela řešit. Zároveň Romča vyvěsila i plakát na facebook, síla sociálních sití je velká, že. Byla tak hodná, že vyplnila i požadavek na stránkách Psího detektiva.
Nakonec jsem dostala radu, že se mám vracet na místo kde se ztratil, že ve valné většině případů se pes vrátí tam. Takže jsem chodila domů a zpátky k vatře pořád sem a tam, a pořád jsem volala. Samozřejmě pořád nic.
Mezitím kamarádka objížděla autem okolí a za chvilku mi volala, že ho asi viděla v Hutích, to je asi 3km od nás, že jela jakoby za ním a potkala holky mířící na pálení do jiné vesnice a ty ji řekly že ho viděly jak běží na Studenec, což byla taky dobrá zpráva protože je to zase o kousek blíž k nám, asi 2km.
Nicméně Grimm pořád nikde, já nervní, kamoška nervní v autě, jezdila sem tam, já chodila sem tam, volaly jsme obě a nic. Nakonec kamarádka odjela i se psama domů, protože nemělo cenu ji tu držet a já pokračovala ve volání a pískání až mi přeskakovaly hlasivky a pusu jsem měla od pískání odřenou.
Asi po dvou hodinách svitla naděje, volal mi kamarád, který byl pořád na pálení, že mu volal kdosi z vedlejší vesnice, že viděli velkýho psa jak běží směrem k nám. Srdce mi poskočilo nadějí a honem jsem sprintovala naproti, bouhužel buď to nebyl Grimm, nebo jsme se těsně minuli a on zaběhl někam do lesa, protože nikde nebyl.
Mezitím jsem zalarmovala státní i městskou policii, poradili mi, že je v okolí jeden útulek kam volat, ale nedalo by se říct, že jsem počítala s tím, že mi policie pomůže, šlo mi spíš o to, aby byli informovaní, kdyby náhodou něco... Na pálení čarodějnic byla i paní "asihospodářku" z městského úřadu, kterou jsem slušně požádala, zda by mi nemohla zítra, ač je státní svátek, vyhlásit místním rozhlasem, že se ztratil pes. Odpovědí mi byla akorát nadávka, že já jsem ta, co tam přivedla psy, kteří děsili děti (?) a že ona ve svém volnu nebude nic vyhlašovat. Ok, polkla jsem ostřejší slova, protože paní asihospodářkanebocotamdělá byla mírně řečeno společenský unavená.
Každopádně večer dopadl tak, že pes nikde, já mimo, naspala jsem asi dvě hodiny a i ty jsem strávila spíš s mikrospánku, protože jsem se cítila strašně provinile za to, že já si ležím v posteli a Grimm je někde v lese sám a ztracený.
Další den ráno jsem hned žhavila telefony na místní útulek, pak ještě na národní registr majitelů zvířat. Rozjela se velká pátrací akce na facebooku, Romča sbalila Dexe, Zuzka dojela s mamkou a Griffinem a Pája Žejdlíkovic sbalila malou sestru a všichni hromadně mi přijeli pomoct hledat.
Bylo mi to hrozně blbý, protože všichni se rozběhli do možných i nemožných stran a já zůstala trčet na místě a chodila pořád stejnou trasu k rybníku a zpět. Ale nedalo se nic dělat. Nedá se ovšem říct že by byla záchranná akce korunována úspěchem, Grimma viděli ve vesnici 2 km od nás jen ten večer co utekl, potom už ne, a na volání v lese nebyla žádná reakce. Pátrací akce tak skončila a všichni se rozjeli domů. Musím se přiznat, že při pohledu na další dva leopardy mi bylo hodně do breku a měla jsem co dělat abych se udržela, ten pocit bezmoci byl příšerný.
V pátek ráno jsem hned naklusala za paní příjemnou na městský úřad, kde jsem vysolila 20 korun za vyhlášení rozhlasem a pak jsme s tátou objeli okolní vesnice, kde samozřejmě bohužel nikdo Grimma neviděl. Mezitím kamarádka Marťa obvolala a opsala z Brna okolní vesnice, kde všichni ochotně vyhlásili rozhlasem Grímmovo zmizení, nebo to vyvěsili na facebookovské stránky. Všichni byli moc milí a ochotní a přáli nám, aby se psík našel. Paradoxně tedy jediná neochota byla ze strany městského úřadu, kde se Grimm ztratil, nebo spíš ze strany paní hospodářky.
Tento dojem pak ovšem vylepšil pan starosta, kterému jsem trochu drze "vlezla" až na dvůr, protože jsem opravdu byla s nervama na pochodu. Pan starosta Gracias byl moc milý a ochotný a poradil mi, koho kontaktovat z řad myslivců, aby nedošlo k náhodnému odstřelu a celkově mu patří velký dík za empatii a rady!
Výhoda také byla v tom, že jsem se nacházela na malé vesnici, takže i bez rozhlasu se zpráva o Grimmově zmizení rozšířila celkem rychle a i cizí lidi mě zastavovali a ptali se, jestli jsem já ta, co se jí ztratil ten pes, a že se všude dívají, ale že ho nikde neviděli, ale určitě kdyby cokoli, dají mi vědět.
Během dne jsem měla i nespočet telefonátů ze Psího detektiva, kteří reagovali na Romčou vyplněný formulář. Pokud se vám náhodou zaběhne mazlíček, určitě doporučuju je kontaktovat! Jsou milí, ochotní a poradili mi co dělat a co naopak ne. Vesměs jejich rady byly stejné, co jsem už věděla, ale i tak mě to potěšilo, protože jsem aspoň věděla, že opravdu vědí, co dělají.
Nakonec jsem zaplatila 1600 za 500 smsek, cenově docela masakr, ale zase jsem to radši zaplatila, než aby mi pak bylo líto, že jsem to nechala být, kdyby to mohlo i sebemíň pomoci. S psím detektivem jsme vymezili určitou "zónu", kde by se Grimm mohl nacházet, a sms jsme nastavili tak, že kdokoli se na tom území ocitl, ať už chalupář, nebo třeba cyklista, dostal smsku ve smyslu toho, že v okolí kde se nachází se ztratil pes, jmenuje se tak a tak, vypadá tak a tak, a zpráva obsahovala i bezplatný odkaz na jeho fotku. Služba tedy opravdu vymakaná. Určitě užitečnější než reklamní sms o kreditních kartách...
Aby toho nebylo málo, večer se začlo počasí kazit, zamračilo se a schylovalo se k bouřce. Asi si dokážete představit, jak jsem začla panikařit, protože bouřka má v Grimmově případě stejný efekt jako petarda. Nebyla jsem moc daleko od toho se složit, ale chodila jsem trasu dál, volala, Angie štěkala a každého na potkání se ptala. Asi v šest večer začala bouřka. Hromy, blesky, apokalypsa... Koukala jsem z okna a v duchu už viděla, jak to Grimm bere na Prahu nebo bůhvíkam a už ho nikdy neuvidím. Malá část mě doufala, že není přece blbej a že si zaleze někam a počká až to přejde.
Kolem deváté bouřka přestala, já pořád koukala z okna, táta ze mě byl už nervózní, nutil mi jídlo, protože jsem toho moc nejen nenaspala, ale ani nesnědla a celkově kolem mě lítal jako kdybych byla zase malá.
Bylo asi něco kolem čtvrt na jedenáct, když jsem si řekla, že pro dnešek to už balím a jdu spát, zítra měly přijet holky s vytištěnýmy letáky a chtěly jsme objet okolí a vylepit je kde se dá.
Naposled jsem vykoukla z okna do tmy, když v tom seplo před domem čidlo a na terase se rozsvítilo. "Asi se kocour vrací domů", řekla jsem si ale pro jistotu se naklonila víc do okna, abych viděla. Místo kočky jsem ale uviděla siluetu velkého psa a kousek čumáku.
"Ty vole, ty vole!", bylo to jediné na co jsem se zmohla. Vyletěla jsem ven do tmy, a byl tam, Grimm, žívý a zdravý, mokrý na kost, hubený, ale v pořádku!!!
Jak jsem rozrazila dveřem, chudák se lekl a chtěl zase utéct, ale volala jsem na něj a tak přišel. Bylo na něm vidět, že se mu ulevilo, že mě konečně našel a v ksichtíku měl výraz "Jsem už konečně doma? Trefil jsem se? Jsi to fakt ty?"
Vzala jsem ho honem domů, svezla se na podlahu kde jsou ho objímala a plakala mu do kožíšku. Ten kámen co mi spadl ze srdce musel být slyšet až v Brně.
Angie byla taky ráda, že ho zase vidí, a na uvítanou ho kousla do ucha :)
V sobotu ráno jsme sedli do auta a pospíchali do Brna rovnou na veterinu. Paní doktorka Grimma pečlivě prohlédla, dala mu injekci a prášky na bolest a na mou obavu, že kulhá mi to objasnila tak, že má drápky na všech nohách sedřené až do živého, proto chodí opatrně. Jinak byla ale v pořádku. Jakmile jsme dorazili domů, Grimmeček odpadl a spal a spal a spal, měl toho chudák za sebou moc.
Musím ještě dodat, že opravdu pevně věřím tomu, že mu dopomohla domů i zkušenost z mantrailingu. Takže to, že je zvyklý pracovat nosem a najít si cestu. Hodně názorů se shoduje i na tom, že se mohl vrátit blíž k domu i dřív, jen byl tak vystrašený, že někam zalezl a bál se vylézt a prostě čekal až ho to přejde. Jelikož se jedná o názory zkušenějších, věřím tomu, hlavní ovšem je, že už je zase celá smečka v pořádku doma.
Chci moc a moc poděkovat VŠEM, co mi zavolali, napsali, nebo mě jinak podrželi a drželi nám palce. Všem ze záchranného týmu, kteří strávili den volna místo vlastním programem tím, že běhali po lese a hledali mi psa. Všem, co sdíleli Grimmovu fotku na sociálních sítích, agentuře Psí detekiv, Romče, která má vlastně zásluhu za celém organizování jak záchranné mise, tak vyplnění formuláře na psím detektivovi i vytvoření plakátu s Grimmovou fotkou. Martince, která obvolala okolní vesnice a dala jim vědět, co se děje, celému záchrannému týmu, VŠICHNI máte můj nehynoucí vděk! Pokud jsem na někoho zapoměla omlouvám se, je vás hodně a já si toho moc vážím!!
únava po náročném výletu. Konečně doma!!
Mapa.Červeným křížkem je označeno místo, kde se zaběhl, okruh pak značí trasu, kterou šel záchranný tým.
Večer byl Grímma viděn v Hutích, pak na Studenci, pak v Dolní Lhotě. Opravdu se tedy motal jen kousek od místa ztráty.
Záchranný plakát ze psího detektiva
